Zase je vše jinak. Jeden den se cítíte skvěle a ten další přijde změna, máte méně energie, musíte měnit plány, ať se vám to líbí nebo ne. Znáte to? Mně se to děje právě tyto poslední dny, a proto bych o tom ráda napsala pár řádků a přinesla jako inspiraci nějaké věci, které mi pomáhají.
Tím, že je každý den jiný, každé období jiné, tak mě to nutí být naprosto v přítomnosti a nelpět vlastně na ničem. Co platilo včera, neplatí dnes a už vůbec nebude nejspíš platit zítra. Přítomnost je klíčová.
Druhý trimestr byl z větší části jednoduchý, měla jsem sílu praktikovat spoustu ásan, s jemnými modifikacemi. Budovala jsem sílu v nohách, břicho mi nějak nevadilo, fyzicky jsem měla spoustu sil, dýchalo se mi krásně a mojí vášní byly dlouhé procházky. Pak se to ale změnilo. Přišly bolesti zad, únava a vyčerpání. Prostě přetížení. Což vyžadovalo omezit nachozené kilometry a kompletně změnit praxi. Ne, že by se mi to ze začátku líbilo. Moje první pocity byly, že přece když už je konečně hezky, tak se nevzdám svých procházek, sluníčko mě lákalo ven, být aktivní. Byla jsem smutná a naštvaná. Rychle jsem si ale dokázala uvědomit, že je to zase jen možnost, jak se posunout dále. Jak se naučit jiné věci a chopit se příležitosti dělat věci jinak. Beru to jako obrovský dar, zažít praxi jógy s různě velkým tělem, měnícími se proporcemi, ale i různě velkým rezervoárem energie a napětí v těle. A vůbec nemluvím o různých emočních a psychických stavech. Věřím, že tyto zkušenosti mi umožní být empatičtějším a zkušenějším učitelem jógy nebo minimálně chápavějším člověkem.
Musela jsem zpomalit a to dost. Mojí praxí se stala restorativní jóga. K praxi využívám téměř všechny pomůcky na jógu, které vlastním plus ještě polštáře z gauče a různé deky, ale stojí to za to. Je to naprosté rozpuštění se a dopřání svalům patřičný odpočinek. Restorativní jógu jsem zvolila z toho důvodu, že jin jóga se v těhotenství příliš nedoporučuje, kvůli tomu, že tělo už tak produkuje dost hormonu relaxinu a můžeme si způsobit přílišné uvolnění vazů a svalů, případně až hypermobilitu a zranění. Restorativní jóga je spíš kompletní uvolnění, ale nejde to žádných velkých protažení. (To jen tak úplně ve zkratce vysvětlení základních rozdílů.) Myslím si, že kouzlo restorativní jógy ještě stále zůstává neobjeveno a přála bych si, aby se víc rozšířila. Jestli něco v dnešní době potřebujeme, tak je to přesně tato praxe.
Postupně se učím i jinak dýchat, protože bránice se v podstatě nehýbe, nemá kam jít, a proto se snažím dýchat tak, že rozšiřuji žebra do stran.
Dále mi pomáhají mantry, meditační praxe a drobné rituály. A praxe pouštění. Čtu teď skvělou knihu od buddhistického mnicha Thich Nhat Hanha Bez bahna lotos nevykvete a včera jsem četla kapitolu Propouštíme krávy a totálně si ji zamilovala. Přidám tento příběh na konec článku, je velmi inspirativní.
A taky jsem si uvědomila, že s jarem máme často příliv energie a přepálíme start. Že je v pořádku sedět na slunci a nepustit se hned do lítání po zahradě. Že je v pořádku vzít to všechno hezky pomalu. Pro mě, jako netrpělivého člověka, je to všechno velká výzva a učím se každým dnem a jeho příležitostmi.
Já píši z pohledu toho, co nyní zažívám, ale věřím, že se v tom může najít každý, protože každý máme své „věci“, které se nám dějí a to, čím zrovna v životě procházíme.
Propouštíme krávy – Thich Nhat Hanh – Bez bahna lotos nevykvete
Tato kniha je z nakladatelství Alferia, které vydává naprosto skvělé knihy. Naposledy jsem si u nich objednala asi 10 knih a mám v plánu vám o nich postupně napsat. A teď už k samotnému úryvku.
Jednoho dne seděl Buddha se svými mnichy v lese, když kolem nich běžel rozrušený farmář. Zeptal se Buddhy: „Mnichové, neviděli jste tu moje krávy?“
„Jaké krávy?“ odpověděl Buddha.
„No,“ řekl ten muž, „mám čtyři krávy a nevím proč, ale dnes ráno všechny utekly. Mám také dva akry sezamu. Letos škůdci sežrali celou úrodu. Přišel jsem o všechno: o sklizeň i o krávy. Mám chuť se zabít.“ Buddha řekl: „Milý příteli, sedíme tady téměř hodinu a žádné krávy jsme tu procházet neviděli. Možná bys měl jít a podívat se opačným směrem.“ Když farmář odešel, Buddha se podíval na své přátele a významně se usmál: „Milí přátelé, máte velké štěstí,“ řekl, „nemáte žádné krávy, o které byste mohli přijít.“
Znal jsem bohatou ženu, která žila v New Yorku. Koupila si kousek pozemku sousedícího s jejím dome. Chtěla na něm postavit rozsáhlý bytový komplex a pak ho prodat, aby vydělala hodně peněz. Jednou k ní přišel na návštěvu přítel. Postával u okna a díval se ven. Byl tam nádherný výhled na most George Washingtona a hodně modré oblohy. Podíval se na ženu, která si koupila ten pozemek a řekl: „Nestav ty byty. Pokud to uděláš, ztratíš ten nádherný výhled. Tvoji sousedé také ztratí výhled. Už neuvidíš modrou oblohu ani řeku. Stačí, když tu stojíš a díváš se – už jen to ti přináší štěstí. K čemu ti budou peníze, když přijdeš o všechno krásu a štěstí?“ Žena byla schopná to opravdu slyšet a díky moudré radě svého přítele své stavební plány změnila. Propustila tím na svobodu jednu velkou krávu.
Jedna z největších krav, kterou máme, je naše příliš omezená představa štěstí. Můžete trpět už jen kvůli své představě; a budete trpět tak dlouho, dokud jednou nebudete schopni svou představu propustit. Rázem pak budete šťastní.
Každý z nás má představu o štěstí, která se může stát příliš neměnnou, příliš rigidní. Každý z nás má krávy, které bychom měli propustit.
Přemýšlejte o praxi vypouštění krav na svobodu. Vezměte si kousek papíru a napište na něj jména svých krav, tedy věcí, o kterých se domníváte, že jsou zásadní pro vaši pohodu. Tento týden možná začnete tím, že propustíte jednu. Nebo možná dvě. Možná na každou budete potřebovat rok i více. Čím víc krav propustíte, tím radostnější a šťastnější budete.