Rozhodla jsem se, že sepíši svoji cestu, co se týká jógy. Měla jsem tu původně napsáno krátce a stručně, ale to se jaksi nepovedlo. Takže to bude na víc příspěvků.
Tento příběh se začal psát někdy před 13 lety, když mi bylo asi 15. Bolela mě záda a už jsem nevěděla co se sebou, když jsem na YouTube objevila videa od Zuzky Klingrové pro časopis Kondice. Každé video mělo kolem půl hodiny a mně to začalo dělat tak dobře, i psychicky, že jsem podle nich cvičila každý den. Po asi půl roce mě to začalo tak štvát, že už znám každé slovo, tak jsem se rozhodla najít si nějakou jógu naživo. Žila jsem v té době ve Znojmě a jediná jóga, která tam probíhala, byla ve fitku. Bylo to vtipný. Když naše skupinka procházela fitkem za zvuku odhozených činek nebo hudby z jumpingu do toho nejmenšího sálu, kde jsme se i převlékali (zpětně nechápu, proč jsme nechodili do šaten), koukali na nás jak na partu bláznů. Mě to ale bavilo.
Když jsem potom odešla studovat do Brna, těšila jsem se na to, že konečně začnu chodit do nějakého jógového studia. A to se mi splnilo. Nejvíce sympatické mi bylo studio Yoga Lokah, tak jsem se přihlásila na lekci Spirální jógy, protože v popisku stálo, že ulevuje od bolesti zad, a to bylo to, co jsem řešila nejvíc. Byla to jóga se spoustou pomůcek a byla jsem tam opět nejmladší, ale zase mě to bavilo, tak jsem chodila každý týden. Mezitím jsem si cvičila doma. Koupila jsem si i všechny ty pomůcky, které jsme používali a vlastně je mám do teď.
Za nějakou dobu jsem ve studiu narazila na letáček k oslavě prvního roku fungování, kdy měli ten den probíhat lekce různých lektorů. Rozhodla jsem se přijít, i když to pro mě byl velký krok z komfortní zóny. No a tehdy to všechno dostalo nový rozměr! Jednou z lekcí byla lekce Jivamukti od Nadi Brzobohaté, majitelky studia, a mně najednou naplnil pocit, že jsem správně, doma. Pak to nabralo rychlý spád, chodila jsem na všechny Nadiny lekce, co jsem mohla, začala si dohledávat informace a zajímat se hlouběji (do té doby jsem přečetla maximálně knihy od Lysbetha a nevěděla, co dál.) Potom mi jednou Naďa napsala na Facebooku, že do studia přijede lektorka Jivamukti z New Yorku – Jessica Stickler a že by se mi to mohlo líbit. Normálně bych nad tím neuvažovala, protože jsem si myslela, že na to nejsem ještě moc pokročilá a že nezvládnu angličtinu, ale když mi to napsala sama Naďa, moje učitelka, šla jsem. Bylo to úžasné! Vymetala jsem pak skoro každou akci, která ve studiu byla. Taky jsem se zúčastnila jógového pobytu, který s Naďou vedla Lenka Knag. K Lence jsem se pak rozhodla jít na učitelský kurz, i přesto, že můj záměr nebyl učit, ale prostě jen naučit se co nejvíc od Lenky, která mi přišla ohromně vzdělaná. Učit jsem nechtěla, ale pak jsem začala, protože mě do toho Naďa trochu (no možná víc) popostrčila – děkuji za to! Učení mě začalo tolik bavit. Dávalo mi to ohromný smysl. Neustále jsem se vzdělávala, vyhledávala jsem zejména Jivamukti lekce a workshopy, festivaly. V této metodě jsem poznala spoustu učitelů – řekla bych takových těch old school a bohu díky za to! Učitelé jako již zmíněná Jessica, Matthew Lombardo, Jules Febre, Dechen Thurman, Nicole Nichols a mnoho dalších mě v mnohém inspirovali. Zažila jsem ještě ty velice staré Jivamukti internetové stránky (kdo si je také pamatuje)? Stáhla a vytiskla jsem si všechna témata měsíce od roku 2000 a tím aktuálním vždy žila celý měsíc. Psala jsem si o každé akci, kterou jsem navštívila. (viz fotky) Byla jsem tím úplně pohlcená, a tak zapálená pro věc! Když jsem dostudovala Farmacii, nevěděla jsem co dál a rozhodovala se mezi doktorátem v Olomouci a prací v Praze. Šla jsem do Prahy, protože tam byla moje učitelka Marti Procházková, ke které jsem v té době chodila do Oneness jóga školy. Chtěla jsem jí být nablízku, učit se od ní, i když to znamenalo, že jsem opustila Yoga Lokah, svoje lekce i všechno další, co jsem znala.
Jak už jsem zmínila, v červenci 2018 jsem se odstěhovala do Prahy, abych byla poblíž své učitelce Marti. Mezitím jsme spolu navštívily Indii, což byl jeden z mých nejkrásnějších zážitků a zasloužil by vlastní příspěvek. Také jsem měla tu možnost jí asistovat na několika různých jógových lekcích, zapojit se do pomoci s jógovými festivaly Prague Spirit Festival a Om Shanti. Dokonce na PSF mít jednu lekci, čemuž do teď nemůžu uvěřit. Být u toho, když Prahu navštěvovala spousta zahraničních lektorů, nahlédnout u všeho toho do zákulisí… Tyto zkušenosti mi daly velmi mnoho. Mám pocit, že jsem žila tak na 150 %. Také jsem dokončila Oneness yoga school a s mojí spolužačkou Aničkou, která se stala mojí skvělou kamarádkou, jsme v červnu uspořádaly jógový pobyt na Šumavě (a pak v budoucnu ještě další). V září jsme s Marti letěly do Londýna, na workshop Sharon Gannon – bylo úžasné zažít ji osobně. Potom jsem také několikrát navštívila Berlín a Jivamukti studio. Mezitím jsem stihla napsat diplomku, naučit se na státnice, dostat se na doktorát a získat práci (vůbec nechápu, kde jsem na to všechno brala čas a sílu).
Co se týká mého předávání jógy v tuto dobu po přestěhování do Prahy, brala jsem to spíš jako čas nasávání informací. Učila jsem se asistence, chodila na lekce, praktikovala doma a měla to štěstí, že jsem občas mohla přijet do Brna a odučit tu v mém známém Yoga Lokah lekci.
Na jaře 2019 jsem se přihlásila na Teacher Training Spirituálního bojovníka v Berlíně. Mezitím se tam ještě v květnu konal Tribe Gathering, setkání učitelů a žáků z celého světa a my tam s Naďou vyrazily. Byl to krásný zážitek. Někdy toto jaro, možná to bylo ještě v zimě, čerstvě po začátku nového roku, jsem měla krizi. V práci, v Praze… Chtěla jsem se odstěhovat a v tom, když už jsem přemýšlela, jak se vlastně píše výpověď, mi napsala Šárka, zakladatelka Jógovny. Díky ní jsem vlastně v Praze zůstala, začala tam učit lekce a naplnilo mě to další vlnou energie. TT v Berlíně jsme pak absolvovaly společně, s dalšími lektorkami z Jógovny a byl to moc pěkný čas, za který jsem neuvěřitelně vděčná. Několik podzimních víkendů strávených v Berlíně. Léto tohoto roku taky nebylo vůbec špatné, odletěly jsme s Aničkou do Španělska, nabrat sílu z oceánu a učit se surfovat. Kromě Jógovny se mi např. naskytla příležitost učit jako záskok lekci na střeše Quadria a ten ranní pohled z výšky na Prahu mě totálně ohromil. V tu dobu jsem si také byla hodně blízká se Šárkou z Jógovny, naše přátelství bylo (a i přes velkou vzdálenost nyní) pořád je dost hluboké. Měla jsem velkou radost z učení v Jógovně, jehož takovým vrcholem byl Kurz pro začátečníky od ledna 2020. Tolik mě bavilo celý kurz připravit a potom jej hlavně učit, krok za krokem, stále stejnou skupinku, která se ohromně posouvala. Mohlo by to vypadat, že se mi slibně rozjíždí „kariéra“. Život měl ale jiné plány.
Na podzim 2019 jsem se potkala s Michalem, mým teď už manželem. A věděla jsem, že když budeme chtít být spolu, nebude to v Praze. Rozhodla jsem se tedy přestěhovat do Brna. Vlastně to celé popohnal i covid, který v tu dobu začal. Posledních 14 dní v březnu jsme spolu strávili v karanténě, posledního března jsem se potom odstěhovala z Prahy, bez jakéhokoliv rozloučení s kýmkoliv. Měsíc jsem si dala pauzu u rodičů na vesnici a od května jsme začali žít v Brně. Začala jsem učit ve více jógových studiích, ale pořád byly nějaké restrikce, omezení a mě to tak nebavilo, že jsem se rozhodla, že je na čase dát si pauzu od učení, dokud to nebude zase vše „normální“. Občas jsem ještě měla nějakou hodně výjimečnou lekci, ale nic pravidelného. Na dálku jsem získala oprávnění učit Spirituálního bojovníka, naštěstí bylo umožněno školu dokončit závěrečnou zkouškou i online. Cestování v tu dobu totiž bylo nemožné.
Začala jsem si studovat sama, z knih a vlastní praxe, protože ať jsem se účastnila čehokoliv online, tolik mi to nedávalo smysl. Chyběla mi blízkost lidí, ta osobní energie.
A jak je to nyní? Nyní stále neučím, čekají mě poslední týdny těhotenství, které jsem vlastně celé prožila ve velké introspekci a přineslo mi to neuvěřitelně mnoho. Jak se mé tělo postupně mění, vnímám to, jak se mění i praxe a jsem za tuto zkušenost moc vděčná.
A jak to bude dál? Myslím, že mě pár let bude zaměstnávat plně naše miminko a také za pár měsíců plánujeme odejít z Brna na vesnici poblíž Znojma. Už teď mám ale obrovskou chuť znovu učit a vytvářet komunitu. Takže uvidíme. 😊