sthira-sukham āsanam ॥ 2.46॥
Tato sútra je asi jednou z těch nejznámějších, kterou zná každý, kdo jen trochu přičichne k józe. Pochází z Patandžaliho jógasúter, což je většinou první volba, po které sáhneme, když chceme jógu posunout z podložky někam dál. Kdo jste to již udělali, jistě víte, jak náročné to mohlo být a jak velké frustrace to ve vás možná vzbudilo. Je to totiž velmi zhuštěný text věnující se praxi soustředění. A pokud nemáme určitý výklad či komentář učitele, mohou pro nás některé části být naprosto nepochopitelné. Existují však některé sútry, které dávají jasný smysl. Jako je právě tady ta, zmíněná na začátku. A možná právě tyto, které jdou snadno uchopit v nás vzbudí vášeň prokousat se i těmi ostatními.
Sthira = pevná, sukham = příjemná, ásanam = pozice. Takže Pozice (ásana) by měla být pevná a příjemná. Jelikož jsou jógasútry v podstatě meditační příručka, myslí se zde meditační pozice. Ale široce vzato, všechny ostatní ásany by nám mohly sloužit k tomu, aby naše tělo bylo v takové harmonii, že potom dokážeme sedět a meditovat.
A pokud má být každá ásana pevná a pohodlná, musíme začít od naprostých základů. A to je místo, kde se spojujeme se zemí. A to jsou u stojných pozic chodidla a těm bych se dnes chtěla věnovat.
Každou stojnou pozici stavíme od chodidel. Protože pokud je už tady něco špatně, většinou se to řetězí a pokračuje dál. Mám takovou zkušenost, že když jsem řešila jakoukoliv bolest v těle, moje fyzioterapeutka nejprve koukla na chodidla. Je důležité, jak je zapojujeme – zda vůbec. Měli bychom mít aktivní nejen všechny tři body – a to bod pod palcem, malíčkem a uprostřed paty, ale aktivní by měly být i prsty. Neměly by ovšem naší přílišnou snahou úplně zbělat. Je to opravdu práce, najít zde rovnováhu. Od chodidel pak stavíme svůj postoj dál – např. v tadasaně: úplně jemně pokrčená kolena, pánev v neutrální pozici, uvolněná ramena od uší, hlava v prodloužení páteře… No a pak je nutné si připomenout tu druhou část sútry. Mělo by to být příjemné. A pokud stojím skoro v křeči a zapomínám dýchat, něco je špatně. Pozice by měla být pevná a příjemná. Jedna i druhá podmínka by měla být splněna.
A co tedy dělat, pokud víme, že chodidla nezapojujeme? Z mých zkušeností mi přijde skvělých pár věcí:
-otužování chodidel – aspoň krátká ledová sprcha nebo ponoření nohou do potoka
-používání různých balonků na promasírování chodidla, cokoliv zkoušet chodidlem uchopit
-umožnit prstům, aby měly prostor – chodit bosky, když to jde nebo mít širší boty
-pár tipů na procvičení – viz fotky (pamatuji si, když jsem tato rozcvičení chodidel zařazovala do svých lekcí, jak náročné to pro někoho bylo) nebo odkaz na video, které to celé propojuje do krije nazývané pada vadžra krija (https://www.youtube.com/watch?v=QVYizRdQYBU)
Ještě bych ráda zmínila jednu důležitou věc. Často se hovoří o tom, jak je múla bandha důležitá. Předchází jí ovšem ještě jedna bandha – pada bandha. A to je právě to, jak aktivní máme chodidla. Jak pevné a příjemné je naše spojení se zemí. Tak na to nezapomínejme a vždy se vracejme k základům.