Když jsem byla v Indii, koupila jsem si tam v úplně ošuntělém pouličním stánku takovou knížečku pohlednic znázorňující jednotlivá božstva. Myslela jsem si, že tyto pohledy budu posílat rodině a přátelům, ale pak jsem raději koupila knížku pohlednic ještě jednu – tentokrát s obrázky indických památek a rozhodla se raději poslat tyto pohlednice. Přece jen, nechtěla jsem babičky vyděsit. Už tak se na moji cestu do Indie a celkově můj život koukaly občas s děsem v očích.
Knížečka s indickými bohy mi tedy zůstala. Po návratu domů jsem si jednotlivé pohlednice rozstříhala a vždycky si na oltář vystavila toho boha, u kterého jsem měla pocit, že jeho kvality ve svém životě potřebuji nejvíce. Když jsem se věnovala převážně studiu, byla tam Sarasvatī. Když můj život byl plný změn, konců a transformace, byl to Śiva (který tam zůstává ale pořád, protože bez něj už si to nedovedu představit).
Nyní mám období, kdy mi velkou útěchu přináší Kṛṣṇa, u nás určitě známější v českém přepisu Krišna/Kršna.
Proto mi udělalo velikou radost, když jsem zjistila, že v češtině vyšla kniha Život vznešeného Kršny, kterou přímo ze sanskrtu přeložil Zdeněk Štipl. Překlad ze sanskrtu přímo do češtiny je mnohem lepší, sanskrt a čeština jsou příbuzné jazyky a nachází stejná slova pro něco, co je třeba v angličtině složitě opisovat. A když to pak překládáme z angličtiny do češtiny, původní význam se může lehce ztratit nebo zkreslit.
Kniha je to opravdu docela tlustá, což mi dělá radost (knihomilci pochopí), je nádherně zpracovaná, má spoustu poznámek pod čarou (hurá) a překrásnou obrázkovou přílohu.
První kapitola, která je jako slovo úvodem psaná Zdeňkem Štiplem, se jmenuje Krásný bůh lásky. Kdy jindy pěstovat kvality lásky, než když ve mně roste nový život, chystáme svatbu a postupně začínáme pracovat na budování rodinného sídla?
Teď už něco o samotné knize, některých pojmech a kontextu.
Jedná se o 10. knihu Bhágavatapurány.
Nejprve je nutné zmínit, co je to purána. Tento termín se objevuje už ve starších védách jako adjektivum znamenající starý, starobylý, starodávný. V Atharvavédě začíná být slovo purána používáno i jako substantivum a většinou označuje starý příběh, moudrost či ústně předávanou historii. Později se toto slovo používá jako označení pro konkrétní žánr nábožensko-vyprávěcí literatury.
V Indii vždy byly a stále jsou purány velmi populární. Často si myslíme, že tam lidé studují např. Jógasútry, ale oni spíš studují a vyprávějí si purány. Účelem purán je prostřednictvím příběhů bavit, poučit, předat cenné životní zkušenosti. Většina těch příběhů, které se vypráví i na lekcích jógy, např. ze života různých bohů, pochází právě z purán.
Purán je neuvěřitelné množství. Jednou z nich je i Bhágavatapurána, hovořící o Kršnovi. Vznikla někdy v 9. či na počátku 10. století. Celkem se skládá z 12 knih a jak už jsme si zmínili, tento překlad je překladem 10. knihy. Obsahuje celkem 90 kapitol, přičemž 1.-49. se věnuje Kršnovu dětství a dospívání a 50.-90. jeho dospělosti.
Myslím si, že by kniha měla být součástí knihovny každého nadšence, ať už do Indie, jógy, bhakti… Jsem opravdu ráda, že takové knihy u nás vychází. Jelikož jde o příběhy, jedná se o lehčí čtení, než když se prokousáváte třeba Upanišadami. Zároveň jsou to často příběhy, kde nacházíme největší uvědomění, aha momenty a třeba nějakou podobnost s tím, co v životě zrovna řešíme.
Moc pěkné video o knize natočil David Dostál – najdete na Youtube Kořeny jógy. A na svém blogu o knize napsal i článek. Velice doporučuji.
