Dnes přicházím s takovým zamyšlením a zároveň s otázkou.
Už je to zhruba rok, možná i déle, co mi velký smysl začala dávat restorativní/jin/pomalejší jóga a další relaxační techniky. Zároveň také meditace a pránájáma.
Musím přiznat, že jsem dřív patřila do skupiny lidí, co říkají věty jako: Když se nezapotíš, není to pořádná praxe a nic ti to nepřinese. Jin jóga je pro toho, kdo se chce jen válet. Pránájáma přece stačí jako udždžají při ásanové praxi. Musíš ze sebe všechno vyždímat. No a těmto pomalejším praxím jsem se věnovala jen tehdy, když jsem byla příliš unavená na něco dynamičtějšího, ale přesto jsem nechtěla nedělat nic.
No ale pak jsem poznala jejich hodnotu a změnilo mi to i pohled na svět. Přestala jsem být tolik zaměřená na výkon a zjistila jsem, že člověk může jen tak být. Přirovnám vám to k tomu, když jedete na dovolenou. Jste spíš ten člověk, který běhá tam a zpět a vstává brzy ráno, aby vše stihl vidět, nebo prostě jste a nasáváte atmosféru místa a dovolíte si prostě být i za cenu toho, že neuvidíte všechny památky v daném městě, ale spíš v poklidu popíjíte kávu v kavárně a pozorujete místní život? Protože když se nad tím zamyslíte, opravdu vám to k něčemu bude nebo vám z toho zbytou jen fotky, ke kterým se už pak nejspíš nikdy nevrátíte?
No a toto zastavení se a dovolení si být mi pomohly v mém životě nalézt právě tyto pomalejší a vědomější praxe. Svět je dnes obecně tak rychlý a často náročný, že si všichni zasloužíme relaxovat. Přinést určitý balanc do života. A proto se ptám, jak to máte vy? Věnujete se těmto praxím? A výhledově, až se zase budeme moci vidět, měli byste zájem o lekci, která by zahrnovala něco takového? Dejte mi vědět, do komentáře, do zprávy… Budu moc ráda.