Dnešní příspěvek bude kratší a to z toho důvodu, že se chci zatím pouze dotknout téma, které mi teď hodně vrtá hlavou. Tím tématem je něco, co bychom mohli nazvat spirituální ego. Začalo to článkem, který v newsleteru doporučoval David Dostál a tato témata spolu se sexuálním obtěžováním nazval Odvracená strana jógy. Stejně jako on, i já myslím, že je potřeba tato témata přinášet na světlo.
Teď už ale k spirituálnímu egu. Mohli bychom říct, že je to něco, co je vlastně úplným opakem toho, co díky józe chceme získat, ale děje se to.
Chtěla bych zmínit důležitou věc, ego je potřebné proto, abychom v tomto světě přežili, abychom si v něm našli své místo, abychom si uvědomovali sami sebe. Jako se vším, nesmí toho být moc. V článku, který jsem zmínila, bylo psáno, že dle výzkumů je ego po lekci jógy větší.
Velké spirituální ego znamená například to, že je pak celý Instagram zaplaven fotkami ásan. Což ale není ten hlavní problém. Tím bych řekla že je to, že si myslíme, že víme něco víc, že máme nějaké zážitky a pochopili jsme nějaké učení a tím pádem to z nás dělá lepší lidi. Já jsem lepší než jsi ty. Můj guru je lepší než tvůj guru. Moje jóga je lepší než tvoje jóga. Věci jako, tady toto a tamto mi změnilo život, to ty nikdy nemůžeš pochopit, protože si to nezažil/a. Až jednou budeš praktikovat každý den, třeba se dostaneš na stejnou úroveň jako já. O tom ty nemůžeš nic vědět. Zní to docela děsivě, že? Zkrátka pocit nadřazenosti.
Vždy když se s něčím takovým setkám nebo se tento pocit nedej bože začne hlásit o slovo u mě samé, vzpomenu si na to, že toto téma opravdu existuje, ale že nikdo nejsme lepší či horší. Že všichni jdeme za tím svým cílem krok za krokem. Že pokora je krásná vlastnost, která se bohužel vzhledem k tomu, kolik dravosti a soutěživosti ve světě je, pomalu vytrácí.
Pokud jste si vybrali jógu jako svoji cestu, myslete i na toto téma. Ego je dobrý sluha, ale zlý pán.
Ještě bych k tomu dodala, že často máme tendence uctívat svého učitele, jak je dokonalý, já bych chtěla zároveň poukázat i na ty “chyby”, které máme a na to, že je to normální. Světlo vždy následuje stín. Ale o tom třeba někdy jindy.