Jednou z nijam neboli určitých zásad, které bychom měli dodržovat a které se vztahují k nám samým, nikoliv k našemu okolí, je śauca. V překladu toto slovo znamená čistota.
Začněme čistotou vnější. Možná jste si všimli, že se vám lépe praktikuje nebo i pracuje, když je kolem vás uklizeno, čisto, ne moc rušivých elementů. Já si třeba vždy před učením na zkoušky na vysoké škole kompletně uklidila pokoj a pak se mi učilo mnohem lépe.
Můžeme pokračovat čistotou našeho těla. Asi si snadno vybavíte pocit po sprše, kdy se najednou cítíme tak, jako by z nás voda vše smyla. Je i takovým pravidlem, že na podložku vstupujeme v čistotě, ať už to znamená třeba jen to, že si opláchneme nohy a oblečeme čistý oděv.
Dalším bodem je čistota mysli, zklidnění, stav, kterého se snažíme dosáhnout. A tyto všechny se samozřejmě prolínají. Nesmíme zapomenout ještě na čistotu našich slov. Možná jste někdy zaznamenali, že když o někom řeknete něco nehezkého, neudělá vám to moc dobře nejen v mysli, ale ani na těle. Můžete se potom cítit fyzicky špatně. A čistotou slov je myšleno i jejich neplýtvání.
K čemu jsem se ale tímto úvodem chtěla dostat, je čistota toho, čím se obklopujeme a čím krmíme svoje smysly. Dnešní svět je postavený tak, že nás neustále nutí konzumovat, chtít víc všeho, zrychlovat… Poslední týdny pozoruji svoje tendence v této oblasti. Zjistila jsem, že na Instagramu sleduji kolem 1200 různých profilů a že často sklouznu k bezmyšlenkovitému projíždějí videí koček, sledování životů lidí, co mě nezajímají, zrychlených jógových praxí, kulinářských umění a celým tímto koktejlem krmím svůj mozek. I přesto, že většina profilů, které jsem sledovala, byly o józe, tak mi nepřinášeli žádnou radost, užitek, ale někdy naopak spíš úzkost.
Další takovou tendenci jsem objevila tehdy, když vidím nějaký workshop, knihu, video, cokoliv, u čeho mám pocit, že rozhodně musím mít. Že bez toho nemůžu žít. Popravdě mě toto pozorování sebe vyděsilo a snažím se přinášet śaucu i do těchto oblastí života. Pečlivě si vybírat, co svému mozku poskytuji na sociálních sítích, jak vyplňuji svůj volný čas, co všechno ještě musím vidět/přečíst/naučit se.
Včera večer jsem stála na balkoně a koukala na ten obrovský měsíc a když jsem viděla v dálce i cvrkot města, které nikdy nespí, zase mi docvaklo, že je to o tom, kam tu pozornost zaměříme. Že si musíme pečlivě vybírat. Bude to na měsíc a jeho krásu, do rychlosti a hukotu města nebo do mobilu?
