Pokládali jste si někdy otázku, co pro vás znamená svoboda? Pro mě je svoboda jedním z nejdůležitějších pocitů.
Často, když mám v životě pocit, že se nemůžu dodechnout, že nemůžu růst, vím, že je něco špatně. A zjistila jsem, že to pro mě obzvlášť platí v józe a jógové praxi, protože ty mi vlastně reflektují vše okolo.
Zkusím uvést pár příkladů. Možná jste se někdy snažili zaškatulkovat do nějaké tradice, školy – což je rozhodně můj případ. Držela jsem se přes 10 let názoru, že být součástí nějaké školy je jediná správná cesta. Dnes ale musím přiznat, že buď jsem si nevybrala správnou školu nebo je celá tato myšlenka špatná. Představte si, že jste něčeho součástí, uznáváte nějaké autority, děláte to, co vám doporučují a sledujete ten chod celého toho kolosu uvnitř a najednou se začnete cítit nedobře a pak dokonce špatně, ale dáváte to za vinu sobě, že špatně musí být něco s vámi, že to přece funguje a problém je určitě ve vás. Pak ale vidíte další a další signály, že je čas odejít. Ale vy v tu chvíli nemáte nic jiného, tak kam půjdete? Cesty zpět není, nemůžete jen tak zapomenout to, co jste se naučili, nemůžete to všechno poznání vymazat z hlavy a vrátit se do života jaký jste vedli, než jste vůbec nějakou jógu potkali. Tak co teď? Mně v hlavě docvaklo, že si přece z té tradice můžu vzít to, co mi dávalo smysl, to, na čem je postavené učení a nechat tam vše, co mi už neslouží. Zůstaly mi knihy, pár úplně původních učitelů této tradice a pak mi také zůstala svoboda. Musela jsem si přiznat, že tato cesta prostě není pro mě, i přesto, že to velmi bolelo.
Představte si, že někdo jede po dálnici, v nádherném autě, obklopený lidmi, co mu říkají, jak je úžasný, jak se mají všichni rádi, ale něco tam trochu smrdí, můžete tam nastříkat vůni a všechno bude krásný a dojedete po té dálnici třeba fakt daleko a pak si představte nějakou džungli podél té dálnice. A tam jdu já, která jsem právě vyskočila z toho auta, brodím se močály a prosekávám si cestu tou nádhernou džunglí. Možná daleko nedojdu, ale je to moje cesta.
Ještě jedna trochu podobná myšlenka. Myslím, že je potřeba se naučit odejít z něčeho, co vám konkrétně neslouží a nedělá vás šťastnými. I přesto, že je to váš splněný sen, něco, po čem jste celý život toužili. Třeba jste si přáli velký dům v horách, teď ho máte a nejste šťastní, musíte tam zůstat jen proto, že je to splněný den, když nikdo z rodiny vlastně není spokojený? Ne! Jděte dál. Naučme se opouštět sny, které už dále nepřináší radost. Neulpívat na vnějším světě.
No a pak byste samozřejmě našli i spoustu dalších příkladů v životě. Vždyť celý uplynulý rok je o vymezení si toho, co je svoboda a zda je vůbec definovaná nějakými vnějšími autoritami nebo je to spíš vnitřní pocit.
Přála bych si, aby byli všichni svobodní a mohli růst, vedle sebe, jedna bytost vedle druhé.
