Dnes bych chtěla sdílet takové malé zamyšlení nad tématem, o kterém poslední dobou hodně přemýšlím. Je jím autenticita, opravdovost.
Vždy jsem si myslela, že bych měla oddělovat učení jógy a zbytek života. Že když učím lekci, tak předávat to, co jsem se naučila, co píší texty, ale nemíchat do toho svůj život. Řídila jsem se tím, že bych měla být pouze nástrojem.
Zjistila jsem, že mě samotnou ale zajímá to, jak moji učitelé žijí, jací jsou lidé mimo jógové studio, jak se chovají k jiným lidem, prostě jaký vedou život a zda jim to učení, co učí, funguje. Dokonce jsem přišla na to, že když je mi někdo nesympatický svými názory a žije naprosto v rozporu s tím, co hlásá, už se pak od něj nedokážu učit, i kdyby na lekci říkal ty nejlepší věci, pro mě už to není opravdové.
Jsem pozorovatel. Rozhodně nejsem člověk, který si je sebejistý v tom, vést rozhovory s lidmi, které nezná nebo se baví s velkou skupinou lidí, jen tak, o něčem. V takové chvíli většinou mlčím a pozoruji. Měla jsem to štěstí, že jsem navštívila mnoho lekcí, mnoha učitelů, i v rámci různých festivalů a podobně. A pozorovala jsem, jaký ten člověk je, když opustí sál, jak se chová k ostatním lidem. K lidem, kteří se o něj třeba mají za úkol postarat. Zda je bere s pokorou a sobě rovné nebo naopak… A zjistila jsem, že si vědomě vybírám učitele, kterým věřím to, že opravdu žijí to, co učí. Nebo spíš, a to je důležité, že se snaží. A dala jsem si závazek, že vždy budu opravdová.
Protože učit krásné lekce, s hezkým playlistem a tématem, je velmi snadné. Samozřejmě, že mě baví poskytnout takový zážitek. Ale chci být takovým učitelem, který bude inspirovat ještě něčím víc. Chci přiznat všechny své slabosti a nedělat nic na sílu, jen proto, že by se to mělo. Například vím, že když nemám dobrý den, když mě třeba něco trápí, nechci asistovat dotekem. Nechci, pokud si to sama neumím předtím zpracovat, předávat tuto energii dál.
Měla jsem takové období, kdy jsem měla pocit, že už to skoro nejsem já. Učila jsem věci, které nevycházely ze mě, přišla jsem si jako divná kopie dvaceti dalších kopií. Přestalo mi to dělat radost. A radost je důležitá.
Buďme všichni opravdoví, sví.
Pro radost kousek zahrady.
