Právě dnes, 20.3.2021 v 10:37 nastává jarní rovnodennost. Den i noc jsou úplně stejně dlouhé, ale zítra už den začíná vyhrávat a převažovat. Světlo zvítězilo nad temnotou. Dny budou delší než noci. Začíná jaro.
Přijde mi to dneska trochu úsměvné, když se podívám ven a vidím tam vrstvu sněhu. Jak bych dnes měla slavit jaro? Ale když vyjdu ven a cítím tu vůni, slyším ptáky, kteří tam i přes ten sníh jsou, vím, že už to jsou pouze poslední výkřiky zimy a že jaro už je nevyhnutelně tady. Ráno je světlo mnohem dřív, tahá mě z postele. Cítím víc energie a chuť něco tvořit.
Mám pocit, že zima se ještě hlásí o slovo, že se neuvěřitelně snaží. Jako v našem životě, někdy se něčeho držíme zuby nehty, i přesto, že je jasné, že čas na změnu už nadešel. Tento poprašek sněhu je už jen takový ten poslední výkřik. Zima prostě nemá šanci. Střídání ročních období je u nás nevyhnutelné. Stejně jako střídání dne a noci. Nemůžu se jen tak rozhodnout a chtít držet slunce za obzorem, aby už nikdy nevyšlo. Stejně vyjde. A podobně je to i s přirozeným vývojem v našem životě. Nemůžu lpět na něčem, když se vše neustále mění. To jediné, co se nemění a zůstává stejné, je To uvnitř nás. A o tom je celá jóga. Uvědomění si toho, že vše kolem se mění, že jediná jistota je změna.
Staňte se pozorovateli okolního světa, nechte jej vás učit se a hledat to opravdové uvnitř sebe. A poděkujte dneska temnotě, za to, co vás učí a pak jí hezky zamávejte.
Fotky jsou z knihy Bylinková terapie od Moniky Golasovské.
