Ještě, než začneme s konkrétními věcmi, jak si sestavit svoji praxi, myslím, že je potřeba zmínit jednu důležitou věc – pravidelnost.
sa tu dīrgha-kāla-nairantarya-satkārāsevito dṛḍha-bhūmiḥ ॥ 1.14॥
Praxe se upevní, když je vykonávána po dlouhou dobu, bez přerušení a s úctou. (překlad David Dostál)
Jak se píše v Pataňdžaliho Jóga sútrách, konkrétně hned v první knize, pro upevnění praxe jsou důležité tři věci – dlouhá doba, praktikovat bez přerušení a úcta.
Zaměřila bych se na to „bez přerušení“. Stalo se vám někdy, že jste nějakou svoji činnost jeden den vynechali, pak další den a pak už jste si řekli, že je to stejně jedno a nikdy se k tomu nevrátili? Proto je důležitá konzistentnost. V celé té fluktuaci naší mysli, nahoru, dolů, teď jsem šťastná a teď zase ne, teď se cítím tak a teď zase jinak, je praxe to, co je konstantní a neměnné. A právě díky tomu se dokážeme možná zastavit, stát se pozorovatelem a přestat následovat mysl na té její horské dráze. Najít tu klidnou hladinu, vracet se ke své praxi každý den. Někdy je velmi těžké praktikovat, když jste smutní. Někdo naopak opouští svoji praxi, když se cítí šťastný, má totiž pocit, že tehdy ji nepotřebuje. Cílem je praktikovat ať se okolo děje cokoliv.
Doporučila bych dát si za cíl denní praxe velmi málo. Koukala jsem na starý dokument, kde David Life říkal, že klidně naší denní praxí může být ze začátku 2 min ráno sedět se zavřenými očima. A konec. Když uděláte ještě něco navíc, úžasný, když ne, tak ne. Svoji denní praxi máte splněnou. Podle vašich možností, zkuste 5 min meditace, tři pozdravy slunci, cokoliv, co opravdu dokážete udržet každý den. Když si jako denní praxi stanovíte 90 min ásanové praxe a 30 min meditace, je tu větší riziko, že to brzy opustíte.
