Tento příspěvek bude takovým volným pokračováním toho předchozího. Chtěla bych dnes psát o jedné věci – vlastní praxi, která probíhá na podložce, na meditačním polštáři, s obličejem zabořeným v knihách, v koupelně při očistě nosu… Vše praktické, co si dovedete představit. Nemluvím teď o tom, že žijete podle určitých etických pravidel, že žijete v přítomnosti. I když to s těmito praxemi úzce souvisí.
Pro mě osobně vždy vlastní praxe byla tím nejdůležitějším. Svým učitelům jsem vždy pokládala otázky typu: Jak by měla vypadat moje praxe? Co mám dělat? Co je důležité? Kolik času věnovat tomu a kolik zase tomu? Myslím, že jsem byla a pořád jsem, docela otravný student, kterého zajímá, co dělá jeho učitel, jak mu to funguje atd.
A potom, když jsem začala učit, zjistila jsem, že tento problém, který jsem předtím řešila i já, má spousta lidí. Že sice chodí na jógu do jógových studií, klidně i párkrát do týdne, ale pak, když by se měli praxi věnovat doma, tak se posadí na podložku a vůbec neví, co dál. Někomu to vyhovuje a po ničem dalším netouží, ale někdo se přeje jen chce posouvat dál.
Myslím, že k tomu nejlépe slouží soukromé lekce a popravdě se docela těším, až zase budou povolené. Je to něco, co mi aktuálně dává velký smysl. Sestavit a vybudovat danému studentovi jeho vlastní osobní praxi na míru. Co s tím totiž souvisí, je následná svoboda. Máte svoji praxi, která je pak s vámi vždy, ať je učitel poblíž nebo ne. A na veřejné lekce potom chodíte už jen tak pro rozšíření obzorů, vyzkoušení si nových věcí, kvůli novému pohledu na věc, satsangu, síle energie skupiny, kontaktu s učitelem… 
Jelikož toto ale teď příliš nejde, byť věřím, že brzo zase půjde, chtěla bych postupně sdílet tipy, inspirace, jak si vytvořit domácí praxi.