Po delší době navazuji na sérií článků o rituálech. Nejprve vznikl obecný článek o tom, co rituály mohou přinést do našeho života a na něj poté navázal článek o ranních rituálech.
Co tu tedy ještě chybí, je článek o večerních rituálech. Vznik tohoto článku mi trval tak dlouho, protože kdo mě zná, ví, že mám velké problémy se spánkem. Jelikož se mi je pořád nedařilo zvládnout, věděla jsem, že ještě není ten pravý čas, o večerních rituálech cokoliv psát.
Nyní, o tři čtvrtě roku později, je článek na světě, jelikož se mi spánek zlepšil a myslím, že za to mohou zejména večerní rituály, které jsem si postupně vybudovala.
Znáte takový ten pocit, kdy lehnete do postele a začnou vám hlavou běhat nejrůznější myšlenky, nejen na to, co jste ten den nezvládli, ale na to, co jste tenkrát řekli v hádce špatně, kde jste se ztrapnili a co jste před deseti lety zapomněli udělat… Zároveň je to celé prokládané myšlenkami na další den, co vás čeká a nemine s různými černými scénáři nebo naopak obrovské nadšení a těšení se. Pokud jste toto nikdy nezažili, patříte mezi ty šťastnější. Ještě záludnější situace nastává, když sice večer usnete, ale probudíte se za pár hodin a rozjede se tento kolotoč myšlenek a proudí až do rána. No, tak toto já mám často. Pojďme se podívat na rituály, které mi tento bludný kruh pomohly zlomit (nebo aspoň nalomit).
Očista
Za jedny z nejpodstatnějších rituálů považuji ty očistné. Dovolují nám nechat věci být a už se jimi dál nezalamovat. Zjistila jsem, že podstatné pro mě je vytvořit si takové přechodové nebo dekompresní chvíle. Představte si, že skončíte v práci, jedete narvanou hromadnou dopravou, pak přijdete domů a všechnu tu tíhu celého dne si nesete s sebou. Nebo když na vás například ihned po práci čeká partner nebo kamarádka a vy ani na chvilku nemáte šanci z toho vypadnout a naladit se na jinou vlnu. Nechat už práci, uvolnit se a nemyslet na další úkoly, co vás tam čekají. Když neuděláte nějakou dekompresi, skončí to většinou hádkou, podrážděným chováním, nesoustředěním se na toho druhého atd. Stejně jako potápěči, když vyplouvají z hluboké vody, nemůže to být rychlé a drastické, to by je nejspíš zabilo, potřebují čas na vyrovnání tlaků – odtud to slovo dekomprese. A jak to provést? Když jdu z práce, nastoupím do tramvaje a dám si do uší sluchátka. Pustím si nějakou mantru, která mě spolehlivě zklidní. Pokud je to možné, na chvíli zavřu oči a snažím se naprosto vypnout. Když se mám s někým setkat po práci, je pro mě lepší potkat se třeba na nějakém domluveném místě, abych tento svůj rituál mohla uskutečnit. Abych měla chvilku pro sebe.
Když tedy vcházím domů nebo se s někým potkám, práci už dávno nechávám za sebou a jsem připravena se plně věnovat tomu člověku, který je tam zrovna se mnou.
Mezi další očistné rituály by se rozhodně dala počítat i koupel nebo sprcha. Někdy mám pocit, že voda ze mě smyje naprosto všechno z uplynulého dne. Odplaví se to do odpadu a už to dál nenesu s sebou.
Praxe vděčnosti
Další z důležitých rituálu je praxe vděčnosti. Stejně jako ráno, když jsme vděčni, že jsme se probudili, můžeme dýchat a vstát z postele, je důležité projevit vděčnost i večer. Za celý uplynulý den. Buďto modlitbou a krátkým poděkováním nebo prostě jen rekapitulací toho, co se celý den dělo a poděkování za to, co nás to naučilo.
Meditace
Večerní meditace je prospěšná zejména tehdy, když naše mysl běhá z místa na místo a není v přítomnosti. Usadit se na moment na své místo, kde si třeba i zapálíme svíčku, vonnou tyčinku, a nemyslet na nic, stát se pozorovatelem, je tím nejlepším, co v daný moment můžeme udělat.
Psaní deníku
Dalším krásným večerním rituálem, který opět může sloužit jako očistná praxe a zároveň jako praxe vděčnosti. Jde jen o to, co do něj zaznamenáme. Pár myšlenek uplynulého dne, nejvýznamnějších momentů. Často to funguje tak, že když se z něčeho vypíšeme, uleví se nám, získáme nový pohled na věc, můžeme nechat věci být, na papíře je uzavřít. Můžeme zde zdůraznit to, co nám udělalo radost a čím se ten den stal důležitým.
Večerní ásanová jógová praxe
Pokud vám nedělá problém věnovat se večer dynamické praxi a klidně potom usnete, tak se klidně můžete věnovat jí. Pokud vás ovšem příliš nabudí a vy pak ležíte a koukáte do stropu, zařaďte ji spíše v jinou denní dobu.
Mně večer nejlépe fungují pomalejší praxe – jin jóga, restorativní jóga nebo velmi pomalá vinjása. Někoho naopak tyto praxe nabijí velkou energií a potom neusnou, je tedy dobré vypozorovat, co funguje u vás a nebrat nic dogmaticky.
Je dobré se zamyslet i nad tím, jaká je náplň celého dne. Pokud celý den stojíte nebo sedíte, vašemu tělu udělá velmi dobře to, když zařadíte alespoň na 5 min viparitu karani – tedy opřené nohy o zeď. Já si většinou vyberu nějakou mantru, která trvá 5-10 min, tím pádem nemyslím na čas a daný moment jen zavřu oči a nedělám nic. Cítím, jak se moje nohy zbavují těžkosti.
Jak si usteleš, tak si i lehneš
Existují lidé, kteří žádné večerní rituály nepotřebují, usnou kdekoliv a kdykoliv. Je jim jedno, co se ten den událo nebo co je čeká. Pokud ale do této skupiny nepatříte, některé rituály vám mohou pomoci, tak jako pomáhají mně.
Dekomprese po práci – očistné rituály – meditace – praxe vděčnosti – psaní deníku – ásanová praxe.
Kromě těchto rituálů mi pomáhá i snížení množství světla minimálně hodinu před spánkem, odložit telefon i notebook, na noc vypnout mobilní data i wifi, před spáním si povídat nebo číst, pít bylinkové čaje – jejichž samotná příprava také může být rituálem.
Zároveň existují večery, kdy sice udělám vše zmíněné a ve dvě ráno ještě koukám do stropu. Většinou tehdy, když je úplněk nebo jsem se najedla těsně před spaním. Tehdy si nic nevyčítám a věřím, že další noc to bude zase lepší. Jako všechno, je to cesta. Žádný den není stejný, ale právě ukotvení v rituálech velmi pomáhá. Zároveň fungují jako takový podmíněný reflex – když děláme něco opakovaně, např. tyto večerní rituály a naše tělo a mysl ví, že potom následuje spánek, tak se tak nějak na spánek už připravíme.