Michal napsal krásný příspěvek o myšlenkách v meditaci. Pěkné čtení přeji! 
Znáte to… Sednete si, zavřete oči, soustředíte se na dech a najednou začnou proudit myšlenky. A když se příliš rozjedou, tak už nejdou zastavit. Není to tak, že by se jich tam najednou objevilo víc, ale tím, že se ztišíte, si jich všimnete a vidíte, kolik jich tam vlastně je. Že si tak nějak žijí vlastním životem. Představte si, že sedíte u silnice po které projíždí jedno auto za druhým. Nemůžete tam skočit a snažit se je zastavit, zbrzdit, nebo jim zakázat průjezd. Je jednodušší jen sedět a pozorovat jak auta jezdí tam a zpět, dát jim volnost a nevměšovat se. Stejné je to i s vaší myslí. Když vám řeknu: „Nemyslete na auta“, na co budete myslet? Nejde proti myšlenkám bojovat, lze jim jen dát volný průběh. Když je necháte přijít, uvědomíte si je a zase je volně pustíte pryč, tak vás pomalu přestanou obtěžovat, zpomalí se jejich proud a nebude jich tolik. A z rušné dálnice se stane jen venkovská polňačka, kde jen sem tam projede osamělé auto.
Zkuste myšlenky pozorovat. Soustřeďte se na dech a nezúčastněně sledujte, co se vám začne honit hlavou. Je to jako kdyby vás malé dítě pořád tahalo za rukáv a dožadovalo se pozornosti. A časem se třeba usmějete nad pokusy myšlenek uloupit vaši pozornost. Mysl je nástroj, stejně tak jako například vrtačka. Je skvělé je použít, usnadní vám spoustu práce, ale nemusíte vrtat celý den. Ve chvíli kdy s ní skončíte a nepotřebujete ji, jen ji odložte, ať je připravena na příště.
