Ještě než začneme, bylo by dobré říct si, proč by nás vůbec meditace měla zajímat a proč bychom ji měli zařadit do svého života.
Zkusila jsem si zadat do googlu Proč meditovat a jako první odkaz mi vyskočil článek 60 hlavních důvodů meditace. Wow, 60? A to existují pak ještě nějaké nehlavní důvody?
Když si tento článek přečtete, zjistíte, že se vám meditací zlepší vše od spánku po fyzickou kondici, dosáhnete osvícení a posílíte imunitní systém i všechny ostatní. A to rozhodně chceme, že?
Tak jak to já vnímám, to co jsem se naučila ze starých textů a od svých učitelů, tak skutečnost můžeme vidět tehdy, když je mysl zklidní. Podobně jako v rozbouřené vodě nevidíme na dno, tak ani skrze mysl, plnou myšlenek přeskakující z jednoho místa na druhé, nikam nedohlédneme.
Pataňdžali hned v druhé sútře v první knize píše:
yogaścitta-vṛtti-nirodhaḥ ॥ 1.2॥
Což bychom mohli přeložit jako Jóga je zpomalení pohybů na poli mysli. A právě veškeré nácviky meditace nás učí zpomalit tento pohyb, protože my nejsme naše mysl a vše, co nám předkládá. Ta pravá podstata je někde hlouběji. A o to nám právě jde, uvědomění si této podstaty, svojí přirozenosti, toho, že vše je jedno – samadhi.
A právě, když si toto uvědomíme, tak možná naše malá či velká životní rozhodnutí budou jiná. Možná získáme jiný pohled na věc. Možná se pak vymaníme z nekonečného kola samsár.
Když člověk opravdu medituje, je to takový nepopsatelný pocit. Jako například když vám někdo vypráví, jak chutná malina a že ji určitě musíte ochutnat. Může vám popsat chutě, vůně nebo texturu, ale pořád to pro vás nebude nic moc znamenat. Ale až ji poprvé ochutnáte, zažijete, tak budete vědět už do konce života, jak malina chutná a proč ji chcete jíst. Tak stejné je to s meditací. Musí se zažít.
Toť k takovému úplnému úvodu. Přeji vám krásný večer a brzy začínáme.
