Ráno je moje nejoblíbenější denní doba. Ráno totiž máme novou šanci. Možnost začít znovu. Jako bychom tím, co uděláme ráno, dodali nádech celému následujícímu dni. Můžeme začít den tím, že si v hlavě promítneme všechny strašný věci, co se nám staly kdysi dávno nebo nás ten den čekají, pak si zapneme televizi nebo Instagram, kam bezhlavě koukáme 20 minut a nakonec do sebe hodíme snídani (pokud vůbec) za běhu do práce… A nebo to jde i jinak?
Co mi ráno přijde jako nejdůležitější a nejprospěšnější, je pomalost a vědomost. Dát si na všechno čas a dělat to s plným vědomím.
Pokud naše první myšlenka po probuzení bude negativní, depresivní, úzkostlivá, zamotáme se do tohoto koloběhu a už z něj těžko vystoupíme.
Praxe vděčnosti
Co třeba hned po probuzení, ještě než otevřeme oči, zkusit tu první myšlenku věnovat něčemu hezkému. Třeba si vzpomenout na tři lidi v našem životě, za které jsme opravdu vděčni.
Nemám ráda takový ten přehnaný pozitivismus a zakrývání reality něčím falešným, protože ta realita se stejně vyklube na povrch, ale pomoci mohou takové věci jako právě přijetí, pokora, radost a klid, spíše než to, že si budu snažit vsugerovat, že svět je krásný, všichni lidi jsou skvělí a mám se dokonale (i když to tak vlastně vůbec necítím).
Když se probudím a hned kouknu na telefon a otevřu sociální sítě, je možné, že se přistihnu, jak nevědomky sleduji životy lidí, kteří mě vlastně vůbec nezajímají. Může to ve mně vyvolat pocit, že za a) nejsem dost dobrá, protože tito lidé třeba už tři hodiny pracují a ještě u toho vypadají skvěle nebo za b) vyvolá to ve mně žádostivost po věcech, které vlastně ani nepotřebuji. Chceme přece žít svůj život opravdově a ne nalepení na obrazovkách žít život někoho jiného. To, jestli ten jejich život prezentovaný na sociálních sítích je ve skutečnosti tak skvělý, je věc druhá.
Očista
Kromě vyčištění zubů, ranní sprchy, opláchnutí obličeje apod., existuje i spousta očistných jógových technik. Ať už je to čištění jazyka speciální škrabkou (lze nahradit i lžičkou), propláchnutí nosu slanou vodou pomocí konvičky néti či další hathajógové krije – např. nauli, které nám krásně rozhýbe všechny vnitřní orgány v dutině břišní nebo kapalabathi, kdy prudké výdechy nosem rychle za sebou mohou působit podobný pocit, jako když si dáte espresso. O hathajógových krijích, což jsou právě tyto očistné techniky, by mohl být další článek někdy v brzké budoucnosti, jsou totiž velmi zajímavé a prospěšné. Řadu z nich lze začlenit do každého dne a udělat si z nich své zvyky.
Takovým dalším malým rituálem hned potom, co vstaneme z postele, může být to, že otevřeme okno a necháme na sebe působit čerstvost ranního vzduchu. Jak kdyby odnesl všechno, co už si sebou tento den nechceme nést. Může odnést těžké sny i stejně těžký vzduch.
Opravdu krásný rituál je zapálit ráno svíčku nebo si vykouřit prostor vonnou tyčinkou, bílou šalvějí, palo santem atd. Zapálení svíčky může být důležité zejména v zimě, kdy je toho světla venku pomálu. Může nám to pomoci symbolizovat to, že plamínek světla je uvnitř nás a je tam vždycky, jen ho často nevidíme.
Jógová praxe
Už samotný proces, kdy si rozkládáme podložku, může být rituálem. To, že si uložím podložku na obvyklé místo, vedle ní si nachystám deku a další pomůcky jako jsou bloky nebo pásek. V tomto bodě už začíná jógová praxe.
Buď se můžeme věnovat celé hodinové (i více dlouhé) praxi nebo pouze dennímu minimum, což je v mém případě Magic 10. S jógovou praxí se to má tak, že by měla být konzistentní, opakovaná. Jak píše Pataňdžali:
sa tu dīrgha-kāla-nairantarya-satkārāsevito dṛḍha-bhūmiḥ ॥ 1.14
Praxe se upevní, když je vykonávána po dlouhou dobu, bez přerušení a s úctou. (překlad David Dostál – Kořeny jógy)
Magic 10 je sekvence 10 ásan, které ideálně stihnete do 10 minut. A 10 minut ráno si můžeme najít vždycky. Pokud nám nezaujme Magic 10, jako další varianta se nabízí například pár pozdravů slunci či jiných ásan.
Každá praxe se počítá. Někdo, kdo se věnuje ásanové praxi intenzivněji, asi bude pokračovat, hned nebo v jinou denní dobu, ale i kdybychom zůstali jen u těchto 10 minut, už jsme něco udělali a ta nitka konzistentnosti praxe je nepřerušena. Je lepší začít s málem, ale pravidelně.
Mým objevem posledních dnů jsou dechová cvičení podle Wim Hofa. Zatím s tím začínám, ale už teď můžu říct, že se každé ráno cítím plná energie a velmi mi to pomáhá odstranit úzkost (což je v těchto dnech více než potřeba).
Nikdy není špatná chvíle na meditaci. A i tady platí, že jakákoliv praxe je lepší než žádná praxe. Jen se na pár minut posadit, klidně na deku nebo na blok, aby naše páteř byla rovná a dech mohl volně proudit. Zavřít oči a jen tak být, sledovat nádech a výdech. Nenechat se unést proudem myšlenek, ale stát se pozorovatelem.
Snídaně
Po jógové praxi, ať už celá se vším všudy zabrala 15 nebo 90 minut, je čas dát si snídani a třeba i kávu. Jednou mi kamarádka doporučila si jako první jídlo dát datli (nejlépe takovou tu pořádnou, šťavnatou), prý krásně nastartuje trávení. Sklenice horké vody, klidně s citronem, taky není rada k zahození.
Pokud pijete kávu nebo čaj, možná jste zjistili, že z jejich přípravy se dá vytvořit krásný rituál a až takový obřad. Vůně čerstvě namleté kávy, kterou si hezky ručně nameleme, to může být právě ta chvíle, která nás vezme do přítomného okamžiku.
Péče o ostatní
Krásný rituál má i můj táta – hned jak vstane, ještě než si sám dá snídani, jde ven nakrmit kočky a psa. Stejně to píše i Sharon Gannon v knize Magic ten and beyond (tato kniha je mimochodem skvělou inspirací). Sharon píše, že ráno nejprve nasype zrní ptákům. Nejprve nakrmit ostatní, pak sebe. Možná to v nás vzbudí hned po ránu určitou pokoru a sounáležitost.
Ráno dělá den
Rituály nám mohou pomoci v takovém ukotvení a nalezení vnitřního klidu. Skrze řád a záchytné body. A ty ranní obzvlášť. Protože ráno opravdu dokáže vytvořit náladu celého dne, utvořit takový pevný základ, na kterém lze stavět a z kterého lze čerpat.
Někdy celý den může stát za nic, v práci se nám nedaří, ale my už máme něco splněno, něco odškrtnuto, možná jsme díky ranním rituálům blíž tomu klidnému místu uvnitř nás, můžeme říct pravému Já. Tomu, kam se vždy můžu vrátit, které se nemění.
Na rituálech je krásné i to, že každý má ty svoje. Něco, co funguje právě pro nás. Možná něco z výše uvedeného děláte, možná s něčím chcete začít. Pro někoho může být takovým prvním malým rituálem to, že si ustele postel. K čemu by nám byla celá řada rituálů, když by nás to, že je máme splnit akorát stresovalo? Jejich poslání je totiž opačné – ukotvit nás, zklidnit, dát nám pocit, že je všechno v pořádku.