Občas přemýšlím nad tím, co je mojí motivací k tomu, abych se (téměř) každý den postavila nebo posadila na jógamatku. Zejména mě to napadá ve dny, kdy mi v 6 ráno zvoní budík a přesto, že nemusím být ten den v práci úplně brzy, vstanu a věnuji se józe. Mohla bych spát, ale neudělám to. A nebo večer po práci, mohla bych si třeba vysedávat někde v kavárně, ale místo toho jdu domů a svůj čas vyplním jógou.
Někdy se mi chce až brečet, jak moc se mi nechce. Jak mi to přijde zbytečné a nedávající smysl. Uchlácholím se tím, že dnes bude stačit třeba jen pár minut, pak se ale posadím na podložku, začnu si uvědomovat svůj dech, postupně jej prodlužuji a prohlubuji, zazním první om, druhé om, třetí om, přináším pohyb do těla. Najednou začnu vnímat detaily svého fyzického obalu, cítím jak moje tělo postupně roztává a jak můj dech okysličuje každou buňku těla, otáčky mysli se zklidní a jediné, co existuje, je přítomnost. Na této vlně propluji celou svojí asi hodinovou praxí. I když jsem předtím uklidňovala tím, že přece vždycky můžu po pár minutách skončit, z 99% k tomu nedojde.
Pocit, který se dostaví poté, co otevřu oči po závěrečné meditaci, je nepopsatelný. Cítím zvláštní vnitřní klid a radost. Vím, že je to stav, které tam vždycky je, jen je někdy těžké se k němu dostat.
To, že se na podložku postavím každý den, ať se děje cokoliv, ať jsem šťastná nebo nešťastná, unavená nebo plná energie, mi neuvěřitelně pomáhá hledat jakousi neutralitu a vnitřní sílu a spokojenost. Ani jeden den není stejný, každá praxe je jiná, i když třeba dělám velmi podobné věci. Vždycky si ráda připomínám tuto větu: „Reálné je to, co se nemění.“ Tedy možná to klidné místo hluboko uvnitř pod všemi těmi obaly. Svět okolo se neustále mění, země se stále točí, lidé se schází a rozchází. Snažím se najít své útočiště, aby pro mě bylo pak snadnější se k němu vracet i v běžném životě, mimo podložku. Protože tam to teprve začíná. Abych se dokázala např. při nějakém konfliktu nejprve nadechnout a vydechnout a teprve poté jej začala s klidem řešit. Kolik strastí si tím ušetřím je až neuvěřitelné.
Ano, existují dny, kdy podložka zůstává srolovaná v koutě. Někdy to prostě nevyjde, ať už z toho důvodu, že jsem někde, s někým, musím pracovat, nedovolí mi to zdraví nebo prostě jen usoudím, že spánek je dneska fakt důležitější. Další den ale většinou cítím ještě o to větší motivaci a na podložku se vyloženě těším.
Někdy jsem na rozpacích a přemýšlím, jestli opravdu na podložku jít nebo nastal zrovna ten den, kdy potřebuji pauzu. Snažím se naslouchat svému vnitřnímu hlasu, který mi právě jógová praxe pomáhá objevovat. Proto se někdy stane, že se své praxi věnuji ještě pozdě večer před spaním a někdy taky to, že celý den, i přesto, že bych si čas našla hravě, na jógamatku ani nekouknu.
A to je pro mě jógová realita.
S láskou
Tereza